„Já sám!“ slyšíte ráno u bot. Jenže za chvíli už stojíte ve dveřích a bota pořád není na noze. Nechat dítě zkoušet, nebo mu pomoci? A neberete mu tím příležitost, aby se to naučilo?

Samostatnost nemusí znamenat, že dítě všechno zvládne bez vás. Roste po malých krocích, když může něco opravdu zkusit a ví, že pomoc je nablízku. Někdy bude chtít udělat všechno samo. Jindy vás požádá o pomoc s tím, co včera zvládlo.

Proč záleží také na prostředí, nejen na snaze dítěte

Představte si, že máte pověsit kabát na háček, na který nedosáhnete. Větší snaha vám nepomůže. Potřebujete jinak připravené místo. Podobně může obyčejná překážka zastavit i dítě, které by se do činnosti rádo pustilo.

Proto v Montessori tolik záleží na dostupném vybavení a srozumitelné ukázce. Dospělý připraví podmínky, ukáže začátek a nechá dítě zkoušet [1]. Nejde o to mít doma dokonale zařízený pokoj. Někdy pomůže jediná drobnost: dát potřebnou věc na místo, kam dítě dosáhne.

Důležitá zůstává i vaše odpověď na to, co dítě potřebuje. Když si všimnete jeho zájmu nebo prosby a reagujete, pomáháte mu učit se ve vztahu s vámi [2]. Vlastní pokus a blízkost dospělého se nevylučují.

Jak to děláme u nás ve Vie

Praktický život má v naší školce své místo

Vedle pomůcek pro jazyk a matematiku nabízíme dětem také oblast praktického života. Děti tak mohou poznávat vlastní činností a získávat zkušenost, ke které se mohou vracet. Nabídku vztahujeme k jejich vývojovým potřebám.

Smyslem není ukázat dospělým hotový výkon. Důležité je i samotné zkoušení: dítě poznává, kde začít, jak na sebe kroky navazují a co se mu už daří. Běžná činnost se tak může stát příležitostí k učení.

Praktický život znamená skutečnou péči, ne jen napodobení výsledku. Doma může dítě prostřít své místo, nalít přiměřené množství vody nebo zalít rostlinu. Vybavení i dohled přizpůsobte jeho možnostem. Důležitá je celá cesta: připravit si věci, zkusit postup a vrátit pomůcky na místo. Opakování nemusíte urychlovat jen proto, že vám už činnost připadá snadná.[1]

Děti mohou pozorovat i jeden druhého

V naší věkově smíšené skupině se mladší děti inspirují staršími a starší se učí pomáhat mladším. Dítě tedy nemusí poznávat nové věci jen z vysvětlení dospělého. Vidí také někoho, kdo už má s prostředím a činnostmi více zkušeností.

Vlastní řešení neznamená zůstat na všechno sám

Mezi naše komunikační zásady patří naslouchání potřebám dětí a prostor pro hledání vlastních řešení. Obojí patří k sobě. Chceme, aby dítě mohlo něco zkusit, a zároveň bereme vážně, když potřebuje oporu.

Také doma si můžete připomenout: žádost o pomoc není opak samostatnosti. Dítě se postupně učí poznat i to, na co samo zatím nestačí.

Co můžete zkusit doma: pomoc se zaseknutým rukávem

Představme si dítě, které se obléká a nemůže protáhnout ruku rukávem. Místo převzetí celé činnosti můžete nabídnout malou pomoc: „Mám ti přidržet rukáv, abys mohl protáhnout ruku?“

Dítěti zůstane vlastní krok a vy mu pomůžete s překážkou. Pokud ani to nestačí, můžete úkol dokončit společně. Někdy stačí chvíli počkat. Jindy je potřeba ukázat postup ještě jednou nebo pomoci víc. Sledujte, co se právě děje: zkouší dítě se zájmem, nebo už je bezradné? Podle toho můžete svoji pomoc měnit.

A co když ráno opravdu spěcháte?

Pomozte. Můžete říct třeba: „Dnes potřebujeme vyrazit, s botou ti pomohu. Odpoledne bude čas ji zkusit v klidu.“ Pokud takovou chvíli slíbíte, vyberte ji tak, abyste ji mohli dodržet.

Jedno rychlé ráno nemusíte proměnit ve výčitku sobě ani dítěti. Pro zkoušení hledejte chvíle, kdy na ně oba máte prostor. Vlastní krok může být docela malý.

Tahák k vytištění: nechám prostor, nabídnu oporu

  1. Vyberu jednu malou část. Co může dítě právě teď opravdu zkusit?
  2. Podívám se na podmínky. Dosáhne na věc? Rozumí začátku? Je činnost bezpečná?
  3. Ukážu a chvíli počkám. Dám mu prostor pro vlastní pokus.
  4. Nabídnu konkrétní pomoc. „Mám přidržet rukáv?“
  5. Podle potřeby pomohu víc. Můžeme pokračovat společně nebo zkusit další pokus jindy.

STÁHNOUT TAHÁK K VYTIŠTĚNÍ — PDF A5

Samostatnost roste po malých krocích. Pomoc může zůstat nablízku.

Zkuste si na příští dny vybrat jednu běžnou činnost. Nemusíte počítat, kolikrát ji dítě zvládlo samo. Všimněte si také, zda se do ní pouští s větší jistotou nebo si umí říct, s čím potřebuje pomoci. I tak může vypadat krok dopředu.

Užijte si radost ze společných chvil, ne jen z výsledků.

Za tým MŠ Via Libertatis

M. J. Tejedor

Zdroje a literatura

[1] Association Montessori Internationale: Montessori Environments. Odborný popis připraveného prostředí a role dospělého.

[2] Center on the Developing Child at Harvard University: Serve and Return. Přehled významu vnímavých interakcí mezi malým dítětem a pečujícím dospělým.

Pro zájemce o výzkum Montessori vzdělávání: Lillard, A. S., Heise, M. J., Richey, E. M., Tong, X., Hart, A. a Bray, P. M. (2017): Montessori Preschool Elevates and Equalizes Child Outcomes: A Longitudinal Study. Frontiers in Psychology, 8, 1783. Studie sledovala 141 dětí ve věku 3–6 let a využila přijímací loterii dvou amerických škol uznaných AMI. Hodnotila celý vzdělávací přístup, nikoli zde navržený domácí postup. Autoři upozorňují, že nejde o plnou randomizovanou kontrolovanou studii a výsledky nelze automaticky přenést na jiné Montessori programy ani na naši školku.

Doplňující četba pro předchozí věkové období: Association Montessori Internationale: The Development of Independence in the First 3 Years of Life.

Více o naší školce

Máte otázku nebo chcete naši školku navštívit? Na přistávací stránce nám můžete položit nezávazný dotaz nebo si rezervovat návštěvu školky.