Možná tu chvíli znáte. Dítě něco moc chce a vy mu právě teď nemůžete vyhovět. Přichází pláč, zlost nebo hlasité „Ne!“. Chcete mu rozumět, ale také potřebujete, aby určitá hranice platila. Jak zůstat laskaví a přitom nepovolit něco, co povolit nejde?
Respekt nám pomáhá brát dětské prožívání vážně. Hranice zase chrání dítě, ostatní i společný prostor. Jedno druhé nevylučuje. Dítě se postupně učí, co může se svým přáním udělat, i když odpověď zní ne.
Sebeovládání se dítě teprve učí
Umět počkat, zastavit se nebo přijmout zklamání se dítě učí postupně. Samotný příkaz mu tuhle dovednost nepředá. Potřebuje příležitosti zkoušet, jasné hranice a dospělého, který mu pomůže, když to ještě samo nezvládne. Dospělý přitom hledá, kdy zasáhnout a kdy nechat prostor vlastnímu pokusu [1, 2].
Zlost je něco jiného než facka. Pocit dítěti nemusíme vymlouvat, a přesto úder zastavíme. Můžeme mu dát najevo: vidím, že je to pro tebe těžké, a pomohu ti najít jiný způsob. Nejdřív se postaráme o bezpečí. Na vysvětlování přijde čas, až na ně bude dítě mít prostor.
Jak to děláme u nás ve Vie
Nasloucháme dětem a učíme se i ze svých chyb
V naší školce nasloucháme tomu, co děti říkají i potřebují, a pomáháme jim pojmenovat pocity. Hranice nastavujeme laskavě a důsledně. Záleží nám také na vlastním příkladu: když uděláme chybu, umíme ji před dětmi uznat a omluvit se.
Ani dospělý nemusí být neomylný, aby mohl dítě vést. Omluva neruší pravidla. Ukazuje, že za své jednání odpovídáme všichni a že chyba je důležitým nástrojem, jak se všichni učíme.
Ladnost a zdvořilost v obyčejném dni
Název těchto lekcí může znít trochu slavnostně. Jde ale o obyčejné soužití. Dětem ukazujeme například, jak tiše a opatrně otevřít dveře. Dívají se na nás a učí se nápodobou. Proto tolik záleží na tom, jak se chováme my sami.
Místo pouhého upozorňování na to, co se nepovedlo, nabízíme ukázku, co a jak udělat. Nečekáme dokonalé vystupování. Vždyť to, co nám připadá samozřejmé, může být pro dítě nové. Teprve se takovými situacemi učí procházet.
Prostor pro vlastní volbu patří k jasnému rámci: činnost má být bezpečná a nemá narušovat práci druhého. Dítě, které si zatím neumí vybrat nebo čekat, potřebuje ukázku a oporu, nikoli nálepku neposlušného. Vnitřní disciplína se v Montessori pojetí rozvíjí postupně při skutečných rozhodnutích a jejich dokončování. Okamžitý klid na pokyn dospělého proto není totéž co dovednost řídit vlastní jednání.[1]
Učíme se také jeden od druhého
V naší školce jsou mladší a starší děti spolu. Mladší mohou pozorovat zkušenější a starší se učí pomáhat mladším. Ohleduplnost tak dostává konkrétní podobu při každodenním setkávání. Děti o ní nemusí jen slyšet; mají příležitost ji zažívat.
Dvě děti a jedna hračka: co můžete zkusit doma
Představme si běžnou domácí situaci. Sourozenci chtějí stejnou hračku a jeden druhého odstrčí. Dospělý nejprve zastaví strkání a pak ukáže, co může dítě udělat místo něj:
„Chceš ji také. Strkání ne. Teď ji má Eliška. Řekni: ‚Až skončíš, chtěl bych si ji půjčit.‘“
Je to příklad pro domácí použití, nikoli příběh z naší školky. Nemusíte si pamatovat každé slovo. Podstatné je krátce zastavit ubližování a nabídnout dítěti srozumitelnou možnost, jak dál.
Dítě může být pořád rozzlobené. To ještě neznamená, že vaše slova byla zbytečná. Když je hodně rozrušené, dlouhé vysvětlování počká. Později se můžete k situaci vrátit a společně zkusit, jak o věc požádat nebo jak vyjádřit nesouhlas.
Tahák k vytištění: pocit přijmout, jednání usměrnit
- Zastavím nebezpečné jednání. Nejdřív se postarám, aby si nikdo neublížil.
- Pojmenuji, co vidím. „Oba chcete stejnou věc.“
- Řeknu krátkou hranici. „Strkání ne.“
- Ukážu, co dítě může udělat. Požádat o věc, počkat s podporou nebo si vybrat jinou činnost.
- Vrátím se k tomu v klidu. Co můžeme příště říct nebo udělat?
STÁHNOUT TAHÁK K VYTIŠTĚNÍ — PDF A5
Pocit je důležité přijmout, ale nežádoucí jednání je nutné zastavit.
A když to někdy nevyjde? Nemusíte pokaždé najít ideální větu ani zachovat úplný klid. Pokud zareagujete prudce, můžete se později omluvit za způsob a současně ponechat pravidlo v platnosti. I tím dítěti ukazujete, jak se dá po chybě pokračovat. Laskavost nevyžaduje neomylnost.
Vztah by měl být místem bezpečí. I po náročném dni by měl zbýt prostor pro blízkost a nový začátek.
Za tým MŠ Via Libertatis
M. J. Tejedor
Zdroje a literatura
[1] Association Montessori Internationale: Discipline in a Montessori Classroom. Pedagogické vysvětlení svobody, hranic a postupného rozvoje vnitřní disciplíny.
[2] Association Montessori Internationale: Montessori Environments. Popis připraveného prostředí a role dospělého.
Doporučená četba: Maria Montessori, The Absorbent Mind, kapitoly XXV a XXVI. Jejich výklad v tomto článku vychází ze zdroje [1].
Více o naší školce
Máte otázku nebo chcete naši školku navštívit? Na přistávací stránce nám můžete položit nezávazný dotaz nebo si rezervovat návštěvu školky.