Maria Montessori (1870–1952) byla italská lékařka, která svou pedagogiku postavila na pozorování dětí. Navazovala na předchozí lékařské a pedagogické poznatky a svůj přístup dále rozvíjela pozorováním. Sledovala, co děti dělají, když mají svobodu a vhodné prostředí, a podle toho upravovala svou práci.[1] Její příběh je zajímavější, když ho vyprávíme bez legend a přikrášlených prvenství.

Pokud pro dítě vybíráte Montessori školku nebo školu, možná vás napadne: kdo vlastně byla žena, jejíž jméno dnes nese tolik škol po celém světě? Nabízíme krátké shrnutí opřené o původní prameny.

Kdo byla Maria Montessori?

Narodila se 31. srpna 1870 v italském městečku Chiaravalle.[3] Vystudovala medicínu na univerzitě v Římě a 10. července 1896 se stala jednou z prvních lékařek v Itálii.[3] Často se píše, že byla úplně první. To ale není pravda: první absolventkou medicíny ve sjednocené Itálii byla Ernestina Paper, která studium dokončila v roce 1877 ve Florencii.[4]

Ta drobnost stojí za zmínku. Montessori přikrášlené prvenství nepotřebuje. Zajímavější je, co se svým vzděláním udělala.

Na koho navázala?

Jako mladá lékařka se věnovala dětem s vážnými obtížemi ve vývoji a učení. Studovala práci dvou francouzských lékařů z 19. století, Jeana-Marca-Gasparda Itarda a jeho žáka Édouarda Séguina.[3] Ve své knize o metodě sama podrobně popisuje, jak z jejich práce vycházela.[1] Nevydávala se tedy za vynálezkyni z ničeho. Navazovala a pokračovala.

Spolu s Giuseppem Montesanem vedla v Římě takzvanou Ortofrenickou školu, která přijímala děti s širokou škálou obtíží. Odešla z ní v roce 1901.[3] Zkušenosti z této doby ji vedly k otázce, zda by podobné postupy nepomohly i ostatním dětem.[1]

Jak vznikl první Dům dětí?

Dne 6. ledna 1907 byl v chudé římské čtvrti San Lorenzo otevřen první Dům dětí, italsky Casa dei Bambini.[1][3] Vznikl přímo v obytném domě pro malé děti rodin, které tam bydlely. Druhý dům ve stejné čtvrti následoval v dubnu téhož roku.[1]

Montessori v nich pozorovala, zkoušela a zapisovala. Podle vlastního popisu sledovala, o co děti projevují zájem, a podle toho upravovala prostředí i pomůcky.[1] Mnohé z toho, co dnes známe z Montessori tříd, vzniklo právě takto: z opakovaného dívání se, ne z jednoho geniálního nápadu.

Proč je pozorování tak důležité?

Ve své knize o metodě napsala: „Metoda pozorování stojí na jednom základu – na svobodě žáků v jejich spontánních projevech.“[1] Svoboda pro ni neznamenala, že si děti dělají, co chtějí. Znamenala prostor, ve kterém je vidět, co dítě opravdu zajímá a co potřebuje. Dospělý pak nemusí hádat ani dítě tlačit do předem připraveného plánu.

Z toho vychází i role dospělého. V jejím pojetí má učitelka víc pozorovat a méně zasahovat.[1] Připraví prostředí, ukáže, jak s pomůckou zacházet, a pak ustoupí, aby bylo vidět, co dítě zvládne samo. Proto se v Montessori prostředí dodnes často mluví spíš o průvodci než o někom, kdo děti řídí.

Kniha poprvé vyšla italsky v roce 1909, anglický překlad v roce 1912.[2][1] Brzy se šířila do dalších zemí a Montessori začala cestovat, přednášet a vzdělávat učitele.

Pozorování vede i k praktickému rozhodnutí: potřebuje dítě jinak připravenou věc, novou ukázku, nebo jen čas? Dospělý může změnit podmínky a potom sledovat, co se změnilo v činnosti dítěte. Pomůcka sama o sobě metodu netvoří. Důležité je, zda má dítě prostor jednat, vracet se k pokusu a rozpoznávat výsledek, zatímco dospělý zůstává připraven pomoci.[1]

Co přišlo potom?

Montessori svou pedagogiku rozvíjela desítky let a postupně ji rozšířila i na starší děti. V roce 1949 byla poprvé nominována na Nobelovu cenu míru. Na cenu byla navržena ve třech letech, 1949, 1950 a 1951; samotnou cenu ale nedostala.[3] Zemřela 6. května 1952 v Nizozemsku.[3]

Na jejím příběhu je cenné i to, že nebyl dokonalý ani hotový. Byla to lékařka, která se učila od předchůdců, zkoušela, opravovala a znovu pozorovala. Právě proto může být inspirací i dnes, bez toho, abychom z ní dělali světici.

Co si z jejího příběhu bereme u nás ve Vie?

Ve Vie stavíme školku a školu na Montessori principech: připravené prostředí, respekt k tempu dítěte a postupné rozvíjení samostatnosti. Z příběhu Marie Montessori si bereme hlavně jedno: začít u dítěte. Nejdřív se dívat, potom nabízet. Neslibujeme, že metoda udělá zázraky. Snažíme se pozorně vnímat, co konkrétní dítě potřebuje, a mluvit o tom s rodiči.

Pozorování přitom není dovednost jen pro průvodce ve třídě. Může ho zkusit každý rodič i prarodič: pět minut se jen dívat, co dítě dělá, než mu cokoli nabídnete. Někdy překvapí, kolik toho za tu chvíli zjistíte.

Tahák k vytištění: Maria Montessori v šesti bodech

  1. 1870: Narodila se v italském Chiaravalle.
  2. 1896: Promovala z medicíny v Římě jako jedna z prvních italských lékařek, ne první.
  3. Navázala: Na francouzské lékaře Itarda a Séguina a sama to přiznávala.
  4. 6. 1. 1907: První Dům dětí v římské čtvrti San Lorenzo.
  5. 1909: Kniha o metodě; základem je pozorování dítěte, které má svobodu.
  6. Od 1949: Návrhy na Nobelovu cenu míru ve třech letech; zemřela v roce 1952 v Nizozemsku.

STÁHNOUT TAHÁK K VYTIŠTĚNÍ — PDF A5

Nejdřív se dívat. Potom pomáhat.

Časté otázky

Byla Maria Montessori první italská lékařka?

Nebyla. Patřila k prvním, ale první absolventkou medicíny ve sjednocené Itálii byla Ernestina Paper v roce 1877.

Vymyslela Montessori všechno sama?

Ne. Navázala na práci Itarda a Séguina a otevřeně o tom psala. Její přínos spočívá hlavně v tom, jak tyto podněty rozvinula pozorováním dětí v Domech dětí.

Musím znát historii, abych mohl Montessori využívat doma?

Nemusíte. Historie pomáhá pochopit, proč je pozorování tak důležité. Pro začátek ale stačí to nejjednodušší: chvíli se dívat, než pomůžete.

Dívejte se na děti s otevřeným srdcem a otevřenou myslí. Překvapí vás, jak jsou vlastně šikovné a chytré!

Za tým Via Libertatis

M. J. Tejedor

Zdroje a literatura

  1. Montessori, M. (1912): The Montessori Method. Přel. A. E. George. New York: Frederick A. Stokes. Project Gutenberg #39863. Primární pramen: anglický překlad italského originálu z roku 1909. Autorčin vlastní pohled na vznik metody. Citát z kapitoly IV je náš překlad.
  2. Association Montessori Internationale: Timeline of Maria Montessori’s Life. Veřejná časová osa AMI potvrzující vznik první knihy v roce 1909 a vydání anglického překladu v roce 1912.
  3. Association Montessori Internationale: Biography of Maria Montessori. Životopisné údaje včetně nominací na Nobelovu cenu míru. Institucionální zdroj; data jsou věcná a shodují se s primárním textem.
  4. Moro, L., Sesti, S.: Ernestina Paper (donnescienza.it, přetisk z Il Manifesto, 2012). Popularizační zdroj k první absolventce medicíny ve sjednocené Itálii; podrobnosti jejího studia se mezi zdroji liší, uvádíme jen rok a místo promoce.

Naše školka a její přístup

Montessori pedagogika ve Vie · Naše hodnoty

Chcete se podívat, jak Montessori vypadá v praxi? Můžete nám položit nezávazný dotaz nebo si domluvit návštěvu MŠ.