Když školák udělá chybu, pomáhá nejprve zjistit, jak k výsledku došel. Potom můžete společně najít místo, kde potřebuje další oporu. Není dobré chybu přehlédnout ani hned nadiktovat správnou odpověď. Montessori přístup počítá také s tím, že dítě může omyl samo rozpoznat a opravit.[1]

Vidíte špatný výsledek dříve než dítě. Už už chcete říct: „Tady to máš špatně.“ Je to pochopitelné. Chcete ušetřit čas i jeho trápení. Někdy ale stojí za to krátce se zastavit. Výsledek vám ukazuje, že něco nesedí; zatím ještě neříká proč. “Jak jsi došel k tomuhle výsledku?”

Co se dítě učí z naší reakce?

Způsob, jakým dospělý nahlíží na nezdar, souvisí s tím, jak o vlastních schopnostech následně přemýšlí samo dítě. Ve výzkumu byly rodičovské postoje k chybě propojené s jejich reakcemi na výkon i s dětským přesvědčením o možnostech učení.[2] To není návod na jednu správnou větu. Je to důvod všímat si, zda chyba v našem rozhovoru znamená konečný soud, nebo informaci pro další postup.

„Na matematiku nejsi“ uzavírá jiný prostor než „Pojďme se podívat, kde se to zadrhlo“. Ani opačný extrém „Když se budeš snažit, zvládneš všechno“ není potřebný. Někdy dítě potřebuje novou ukázku, jinou pomůcku nebo odpočinek, nikoli další požadavek na úsilí.

Jak začít, když nevíte, co se stalo?

Požádejte dítě, aby vám ukázalo svůj postup. „Jak jsi na to šel?“ může zaznít jako skutečná zvědavost, ne jako zkoušení. Nechte ho dokončit vysvětlení. Může se ukázat, že princip chápe a jen přehlédlo údaj. Jindy je nejasný už začátek zadání.

Pokud neví, můžete nabídnout menší otázku: „Co v zadání známe?“ nebo „Kterou část jsi chtěl zkusit jako první?“ Není potřeba chrlit další otázky, dokud se dítě netrefí. Když nic z toho neotevírá cestu, společná ukázka je na místě.

Jak pomůže zpětná vazba z činnosti?

Některé Montessori materiály umožňují dítěti poznat nesoulad přímo při zacházení s nimi. Princip se označuje jako kontrola chyby. Dospělý může podle situace nabídnout i novou ukázku konkrétní práce, místo aby přerušoval každý omyl průběžnou opravou.[1] Umožní tak dítěti, aby samo našlo rozdíl v postupu.

Doma lze podobně hledat způsob ověření, který dítě dokáže použít. Při sestavování může porovnat výsledek s předlohou. U příkladu zkusit ověřovací postup, který už zná. V receptu zkontrolovat, zda použilo všechny uvedené suroviny. Nejde o to, aby dospělý schovával správnou odpověď. Jde o možnost skutečně se podílet na kontrole.

Konkrétní postup přizpůsobte školnímu zadání. Pokud si nejste jistí, co se dítě učí a jakou metodu používá, napište si otázku pro průvodce. Domácí vysvětlování několika soupeřících postupů může v jedné chvíli přidat další zmatek.

Při ověřování zkuste odlišit výsledek od postupu. Dítě může mít správný výsledek náhodou, nebo správný postup s jediným přehlédnutím. Po opravě se proto zeptejte, jak pozná, že nové řešení dává smysl. Pokud kontrolu umí provést samo, nemusí pokaždé čekat na souhlas dospělého. Když ji ještě nezná, nejprve ji potřebuje vidět a zkusit s pomocí.[1]

Jak s chybou pracujeme u nás ve Vie?

U nás ve Vie patří mezi hodnoty opravdovost, růst, partnerství a odolnost. Odolností rozumíme také možnost zkusit další krok a říct si o pomoc. Neznamená požadavek, aby dítě všechno překonalo samo.

V prvním trojročí děti postupně přebírají větší odpovědnost za své učení. Když se něco nedaří, potřebujeme proto vědět konkrétně co: zda je obtíž v porozumění, postupu, plánování nebo něčem dalším. Rodičovské pozorování může být užitečným podkladem pro rozhovor se školou.

Chybu u nás vnímáme jako přirozenou součást učení. Dítě si postupně uvědomuje vlastní pokroky i překážky a průvodce mu přitom ukazuje cestu, sleduje jeho pokroky a dává zpětnou vazbu. Chybu před dětmi neskrýváme ani my dospělí: umíme ji uznat a případně se omluvit. Doma můžete navázat stejně – nejdřív se zeptat, co dítě samo zkusí opravit, a pomoc nabídnout, když o ni řekne nebo ji zjevně potřebuje.

Co když je dítě naštvané nebo o sobě mluví tvrdě?

V tu chvíli nemusí být nejbližším krokem oprava příkladu. „Teď tě to hodně mrzí. Můžeme si na chvíli odpočinout,“ nechává prostor pro emoci, aniž byste potvrzovali větu „jsem hloupý“. K úkolu se můžete vrátit později s konkrétní nabídkou pomoci.

Vyhněte se přesvědčování, že chyba je přece skvělá, když dítě právě prožívá zklamání. Chyba je pro učení užitečná, ale současně je prostě nepříjemná. Dítě nemusí svůj pocit změnit na radost, aby s vámi mohlo hledat další krok.

Pokud se obtíže opakují, nezůstávejte jen u povzbuzování. Zaznamenejte několik konkrétních situací a proberte je s průvodcem. Důležité je hledat potřebnou podporu, nikoli testovat, zda má dítě dost dobrý postoj.

Tahák k vytištění: od výsledku k dalšímu kroku

  1. Zastavím soud: chyba není popis dítěte.
  2. Zeptám se na postup: „Ukážeš mi, jak jsi na to šel?“
  3. Najdeme místo obtíže: zadání, jednotlivý krok, nebo ověření výsledku?
  4. Nabídnu přiměřenou pomoc: otázku, ukázku či pomůcku podle situace.
  5. Domluvíme pokračování: vlastní pokus, společný krok nebo přestávku.

STÁHNOUT TAHÁK K VYTIŠTĚNÍ — PDF A5

Nemusíš mít hned správnou odpověď, abychom mohli hledat, co dál.

Časté otázky

Máme dítě nechat chybovat vždycky?

Ne. Bezpečnostní riziko nebo ubližování vyžaduje zásah. Také u učiva je někdy potřebná přímá pomoc. Článek se týká prostoru pro přemýšlení, nikoli pravidla nikdy neopravovat.

Naučí se v čem je chyba, když ji hned neopravím?

Smyslem je vrátit se k porozumění a ověření, ne ponechat mylný postup bez podpory. Pokud dítě opakuje stejnou chybu, pomozte mu jiným způsobem nebo se domluvte s průvodcem.

Jak reagovat, když úkolu nerozumíme ani my?

Můžete to pravdivě říct a sepsat společnou otázku pro školu. Rodič nemusí předstírat znalost každého postupu. I hledání pomoci je použitelná dovednost.

Když se něco nepovede, dopřejte si druhý pokus. Sobě i svému dítěti.

Za tým ZŠ Via Libertatis

M. J. Tejedor

Zdroje a literatura

  1. Association Montessori Internationale: Control of Error — Allowing Children to Manage their own Mistakes. Pedagogický popis principu, zejména na příkladech materiálů; není univerzálním pravidlem nezasahování.
  2. Haimovitz, K., Dweck, C. S. (2016): Parents’ Views of Failure Predict Children’s Fixed and Growth Intelligence Mind-Sets. Psychological Science, 27(6), 859–869. Studie rodičovských postojů a dětského přesvědčení; není důkazem, že určitá jednotlivá věta zvýší inteligenci nebo výsledky.

Naše škola

Jak u nás probíhá učení · Hodnoty Via Libertatis

Vyberte si dnes jednu situaci, ve které místo hotové odpovědi nejprve zkusíte porozumět dětskému postupu.